Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680




ИмеBaklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680
страница1/7
Дата на преобразуване07.02.2013
Размер0.58 Mb.
ТипДокументация
източникhttp://is.muni.cz/th/152680/fss_b/Analyza_parlamentnich_voleb_ve_Velke_Britanii_v_roce_2005.doc
  1   2   3   4   5   6   7


MASARYKOVA UNIVERZITA V  BRNĚ

Fakulta sociálních studií


Katedra politologie


Analýza parlamentních voleb ve Velké Británii v roce 2005

baklářská




Lucie Chudobová




Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.

UČO: 152680

Obor: PL

Imatrikulační ročník: 2004 Brno, 2008




Čestné prohlášení:


Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně s využitím zdrojů v této práci uvedených.

Brno, 1. května 2008

Lucie Chudobová


Děkuji PhDr. Romanu Chytilkovi, Ph.D. za odborné vedení práce a cenné rady, které mi při psaní této práce poskytl.

Osnova

1. Úvod ……………………………………………………………………………………….. 5

2. Volební systém …...…………………………………………………………...............… 6-8


3. Politické strany…….…………...……………………………………….…..………..… 8-18

3.1. Konzervativci ……………………………………………………..…………….… 9-10

3.2. Labouristická strana ………………………………………………………......… 10 -11

3.3. Liberální demokraté ………………………………….………………..……...…….. 12

3.4. The United Kingdom Independence Party …………………………………….......... 13

3.5. Plaid Cymru...………………………………………………………………….……. 14

3.6. Skotská národní strana ………………………………………………....................14-15

3.7. Demokratická unionistická strana ……………..…………………………….........15-16

3.8. Ulsterská unionistická strana ……………..………………………………....……….17

3.9. Sociálnědemokratická dělnická strana ……………………………………………14-15

3.10. Sinn Féin ……………….……………………………………………………..... 17-18

4. Volební kampaň a hlavní volební témata …………………………………………...…18-21

4.1. Evropská integrace ……………………………………………………………..…18-19

4.2. Válečný konflikt v Iráku ……………………………………………………..…….…19

4.3. Vzdělávání ..……………………………………………………………………..……20

4.4. Přistěhovalectví ………………………………………………………………….……20

4.5. Ekonomika ……………………………………………………………………...…… 21

5. Výsledky voleb v jednotlivých částech Spojeného království …………………….…. 21-38

5.1. Anglie ………………………………………………………………………...….. 24-28

5.1.1. Richmond ………………………………………………............................. 25-26

5.1.2. South Staffordshire ……………………………………………………….. 26-27

5.1.3. Bootle …………………………………………………………………...……. 27

5.1.4. Bethnal Green and Bow ……………………………………………………… 28

5.2. Skotsko ………………………………………………………………………...… 28-31

5.2.1. Glasgow North East ………………………………………………………. 30-31

5.3. Wales …………………………………………………………………………….. 31-33

5.3.1. Blaenau Gwent ……………………………………………………………….. 33

5.4. Severní Irsko …………………………………………………………………...… 33-38

5.4.1. Upper Bann …………………………………………………………………... 36

5.4.2. North Antrim ……………………………………………………………… 36-37

5.4.3. Belfast West …………………………………………………………….……. 37

5.4.4. North Down ……………………………………………………… ………….. 38

6. Nejvyšší a nejnižší volební zisky politických stran dle jednotlivých volebních obvodů

………………………………………………………………………………………… 38-42

7. Závěr ………………………………………………………………………………….. 43-44

8. Seznam tabulek …………………………………………………………………………... 45

9. Seznam map ……………………………………………………………………………… 46

10. Seznam schémat ………………………………………………………………………… 46

11. Seznam zkratek …………………………………………………………………………. 46

12. Seznam literatury ……………………………………………………………………. 47-48

13. Internetové zdroje ………………………………………………………………...…. 48-50

14. Politické strany ve Velké Británii ………………………………………………………. 51

15. Přílohy …………………………………………………………………………………... 52


Počet znaků: 71.668

1. Úvod


Poslední parlamentní volby ve Velké Británii se uskutečnily ve čtvrtek 5. května roku 2005. Pro Labouristickou stranu, vedenou v té době ještě charismatickým leaderem Tony Blairem, to znamenalo historicky bezprecedentní třetí vítězství v řadě, avšak s nejmenším rozdílem počtu získaných hlasů. Konzervativci sice ve volbách opět Labouristy neporazili, ale podařilo se jim zvítězit v některých obvodech, které byly v držení Labouristické strany od přelomového roku 1997.

První část práce popisuje relativně většinový volební systém používaný ve Velké Británii, některé jeho výhody a naopak i určitá negativa vyplývající z užívání této formy volebního systému. Další část je zaměřena na deskripci britského politického a stranického systému. Jsou zde stručně charakterizovány jednotlivé relevantní politické strany zastoupené v dolní komoře britského parlamentu ve svém postavení a zařazení v období do parlamentních voleb roku 2005 – Labouristická strana, Konzervativní strana, Liberální demokraté, Skotská národní strana, Demokratická unionistická strana, Ulsterská unionistická strana, Sinn Féin, Plaid Cymru, Sociálnědemokratická dělnická strana a The United Kingdom Independence Party, jejich zařazení a působení v britské stranicko-politické soustavě a volební programy. Dále se práce soustřeďuje na analýzu výsledků parlamentních voleb v jednotlivých částech Spojeného království – Anglii, Skotsku, Walesu a Severním Irsku, srovnání dosažených výsledků politických stran s volebními výsledky z předchozího volebního klání uskutečněného v roce 2001 a popisuje faktory ovlivňující volební výsledky. Dále podrobně popisuje výsledky voleb ve vybraných volebních obvodech, které jsou svým charakterem specifické a výrazně se od ostatních průměrných obvodů v dané části země odlišují.

Práce vychází především z publikací britského politologa Iana Budge, zabývajícího se volbami a volební geografií Velké Británie, a českých politologů Romana Chytilka, Maxmiliána Strmisky a Jakuba Šeda, kteří zkoumají problematikou volebních a stranických systémů Velké Británie, a dále z oficiálních statistických výsledků parlamentních voleb ve Velké Británii v roce 2005 od Adama Mellows-Facera publikovaných knihovnou Dolní Sněmovny britského parlamentu (House of Commons Library).


2. Volební systém


Velká Británie má dvoukomorový parlament založený na asymetrickém bikameralismu 1). Volby se konají pouze do dolní komory – Dolní sněmovny (House of Commons), reprezentanti horní komory – Sněmovny Lordů (House od Lords) jsou buď jmenováni královnou nebo jsou voleni stávajícími členy a část křesel je vyhrazena pro arcibiskupy a biskupy anglikánské církve. V současné době je počet lordů kolem 750. Dolní komora sestává z celkem 646 2) přímo volených členů na období nejdéle pěti let.

V současnosti je Velká Británie rozděleno na 646 jednomandátových obvodů – z toho 529 obvodů připadá Anglii, 59 obvodů Skotsku, Wales tvoří 40 obvodů a Severní Irsko je rozděleno celkem na 18 volebních obvodů 3). Přesné hranice jednotlivých volebních obvodů určuje komise stanovená pro každou ze zemí Velké Británie a jejich revizi provádí vždy každých osm až dvanáct let za účelem zajištění volební rovnosti – tzn. aby velikost elektorátu v jednotlivých obvodech byla co nejstejnoměrnější. V současné době připadá na jeden volební obvod zhruba 90.000 občanů, což reflektuje počet přibližně 70.000 oprávněných voličů. Pro parlamentní volby roku 2005 byla určující změnou redukce skotských obvodů ze 72 na pouhých 59.

V každém z jednomandátových volebních obvodů je volen jeden poslanec relativně většinovým systémem (relative majority, nebo též nazývaný First past the post – FPTP, tedy „prvního v cíli“; francouzský politolog Maurice Duverger pro tento typ volebního systému používá termín „simple-majority simple-ballot system“ 4) – jednokolový systém prosté většiny), „kdy vítěz prvního (a jediného) kola hlasování získává mandát bez ohledu na většinu, které dosáhl“ 5) – je tedy možné, že vítězem v rámci relativní většiny se může stát, jak uvádí ve své publikaci italský politolog Giovanni Sartori „reprezentant největší menšiny“ 6).


1) Dolní sněmovna je ve svých pravomocech jasně nadřazena Sněmovně Lordů. Horní komora své klíčové pravomoci ztratila v roce 1911, kdy pozbyla práva absolutního veta a práva rozhodovat o finančních otázkách. Rozhodovací práva horní komory se nadále postupně snižují - poslední reformy ve stanovených pravomocech provedla Blairova vláda na přelomu 20. a 21. století.

2) viz. UK Parliament (http://www.parliament.uk/documents/upload/m01.pdf)

3) National Statistics Online (http://www.statistics.gov.uk/geography/westminster.asp)

4) In. Duverger, M. (1959): Political parties. Their organization and activity in the modern state, str. 205

5) In. Šedo, J.(2004): Volební systémy. Volební právo a klasifikace volebních systémů, str. 20

6) In. Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Většinové a poměrné systémy, str. 17

Poslancem se stává ten kandidát, který získá ve volebním klání nejvyšší počet hlasů (tedy „první v cíli“), bez potřeby dosáhnutí absolutní většiny. Teoreticky tak může zvítězit poslanec rozdílem pouze jediného hlasu.

Počet kandidátů v jednotlivých obvodech není omezen. Za každou politickou stranu se však v daném obvodu může o mandát ucházet pouze jeden kandidát.

Systém relativní většiny má své výhody, stejně jako i svá negativa. Jak Sartori dále uvádí, „anglická teorie a praxe reprezentace obětuje reprezentativnost parlamentu potřebě akceschopné vlády. Volební systémy prvního v cíli skutečně směřují k akceschopné vládě, neboť uměle konstruují vládnoucí a vládu podporující většinu“ 7). Dalším pozitivem je bezesporu jednoduchost volebního systému – volič disponuje pouze jediným hlasem, který udělí svému preferovanému kandidátovi. Přepočet volebních výsledků je taktéž jednoduchým aktem – vítězí kandidát s nejvyšším počtem obdržených hlasů a není tedy potřeba využití složitých přepočtů s volebními kvótami, tudíž i výsledky se pro voliče jeví jako více transparentní. Na druhou stranu však tyto typy většinových systémů zanedbávají „přesnou reprezentaci, přejí nadreprezentaci silnějších soupeřů a nestarají se o hrubě nedostatečnou reprezentaci slabších. Deformace reprezentace může dospět až tak daleko, že umožní získat vládu (absolutní většinu křesel) i straně, která ve všeobecném hlasování skončila na druhém místě“ 8) .

Zkoumání volebních systémů a jejich účinků se ve svých pracích zabýval i M. Duverger. Jeho třem formulacím, zabývajících se příčinným vztahem volebních a stranických systémů, se dostalo označení „Duvergerovy zákony“. Ve třetím z těchto „zákonů“ Duverger tvrdí, že jednokolový většinový systém vede k bipartismu a alternaci vlády mezi oběma nezávislými stranami („the simple-majority single-ballot system encourages a two-party system with alternation of power between major independent parties“ 9) ). V souvislosti s působením systému FPTP Duverger dále upozorňuje, že volební systémy mají dvojí účinek – mechanický a psychologický. Mechanický účinek se vztahuje k reprezentaci stran a projevuje se při přepočtu hlasů na mandáty. Psychologický účinek spočívá v  reakci aktérů na


7) In. Sartori, G. (2001): Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Většinové a poměrné systémy, str. 65

8) Tamtéž.

Sartori tento případ dokazuje na britských parlamentních volbách konaných v roce 1974, kdy se „vládní stranou stali labouristé, přestože oproti 39,9 procenta hlasů odevzdaných pro konzervativce dostali pouze 37,2 procenta“.

9) In. Duverger, M. (1959): Political parties. Their organization and activity in the modern state, str. 205

působení právě mechanického účinku daného volebního systému. „Bipartismus jako přirozený následek systému prvního v cíli je podle Maurice Duvergera výsledkem delšího procesu, v němž mechanický účinek volebního systému nejdříve podreprezentovává třetí strany, v následujících volbách pak funguje i psychologický účinek a od těchto stran se pak odklánějí i voliči, kteří volí raději kandidáty stran s reálnou šancí na vítězství“ 10). Zmiňovaná podreprezentace třetích stran dále výrazně ztěžuje přístup nových stran do stranickopolitického systému a jejich participaci na volební soutěži a voliče tak de facto staví před alternativu mezi dvěmi potenciálními vládními stranami.

V českém prostředí se zkoumáním působení a účinků volebního systému FPTP, dimenzí soutěživosti a aplikovanými Duvergerovými modely zabývá politolog Roman Chytilek 11).


3. Politické strany


Britské politické strany patří k nejstarším v Evropě a jsou specifické svými programy, strukturou i podmínkami, ve kterých působí. Zároveň však patří do tzv. stranických rodin, uskupení stran ideově si blízkých, jako je např. Socialistická internacionála apod.

Nejvýznamnějšími relevantními politickými stranami ve Velké Británii jsou Labouristická strana (The Labour Party), Konzervativci (The Conservatives), Liberální demokraté (The Liberal Demokrats) a United Kingdom Independent Paty (UKIP). Ve Skotsku pak dále působí Skotská národní strana (The Scottish National Party, SNP) a na území Walesu Plaid Cymru. Severní Irsko je svým stranicko-politickým systémem specifické, jelikož na jeho území působí politické strany svým charakterem a zařazením odlišné: Demokratická unionistická strana (Democratic Unionist Party, DUP), Sinn Féin (SF), Sociálně demokratická a dělnická strana (Social Democratic and Labour Party, SDLP), Ulsterská unionistická strana (Ulster Unionist Party, UUP).

Charakteristika a pozice jednotlivých politických stran v době před parlamentními volbami roku 2005 je uvedena v následujících podkapitolách.

Znázornění postavení britských relevantních politických stran na ose pravo-levého ideologického spektra v období posledních parlamentních voleb znázorňuje Schéma č. 1.


10) In. Chytilek, R. (2004): Volební systémy. Zkoumání volebních systémů, str. 41

11) Viz. např. Chytilek, R. (2007): FPTP v britských volbách 2005 a kanadských volbách 2006. Dvě strany téže mince? Politologický časopis 1/2007, str. 3-14


Schéma č. 1: Postavení britských politických stran na pravo-levé ideologické ose.

Zdroj: Budge, I. (2004): The new british politics. Figure 17.1 Location of United Kingdom political parties on the left-right ideological spectrum, str. 436, upraveno autorkou.





3.1. Konzervativci


Konzervativní strana patří k nejstarším politickým stranám v Británii. Její kořeny sahají až ke konci 17. století, kdy se skupině politických zástupců v parlamentu, podporujících nástup krále Jakuba II., dostalo označení „toryové“. Konzervativci se profilovali jako zastánci tradičních hodnot a institucí, jako jsou monarchie, impérium, sociální reformy. I když se konzervativní strany v ostatních zemích západní Evropy obvykle opírají o venkovské obyvatelstvo, nábožensky založené či národně orientované voliče a vcelku se jeví jako rigidní a nepřístupné změnám, to však není případ konzervativců ve Velké Británii, která prokázala schopnost adaptace a umění nacházet odpovědi na nové výzvy a otázky.

Během svého působení prošli Konzervativci z hlediska ideologie několika změnami. „V ekonomické oblasti od původně opatrného vztahu k volnému trhu později konzervativci přešli k liberální orientaci na tržní ekonomiku a podporu podnikání.“ 12) Tato názorová flexibilita a schopnost reakce na nové potřeby a problémy společnosti, přinesla Konzervativní straně četná volební vítězství.

Své největší slávy a úspěchů dosáhla Konzervativní strana za období předsednictví Sira Winstona Leonarda Spencera Churchilla, který stanul v čele britské vlády během druhé světové války v letech 1940 až 1945 a poté v  letech 1951 až 1955 13), dále v období 1979 až

1990 14), kdy stranu vedla „železná lady“ Margaret Thatcherová s programem nové pravice a


12) In. Kopeček, L. (2005): Politické strany a stranické systémy ve srovnávací a teoretické perspektivě, str. 37

13) Cabinet Openness Team Office (http://www.primeminister.gov.uk/output/Page123.asp)

14) Cabinet Openness Team Office (http://www.primeminister.gov.uk/output/Page123.asp)

finančně ortodoxním programem, který zahrnoval privatizaci zestátněného průmyslu, striktní regulaci odborů, škrty v rozpočtu, opatrný přístup k Evropské Unii a plnou podporu Severoatlantické alianci (NATO). Posledním konzervativním premiérem vlády byl Sir John Major v letech 1990-1997 15). Spory mezi pro-evropským a euroskeptickým táborem a série finančních a sexuálních skandálů však stranu dále oslabují. V roce 1997 konzervativci po osmnácti letech nepřetržité vlády prohrávají parlamentní volby a stávají se oficiální opozicí vlády Jejího Veličenstva. L. Rovná shledává nedostatky Konzervativní strany v období před volbami 2005 v tom, že ačkoliv si strana zachovává mnoho atributů thatcherismu, „chybějící charismatický vůdce a rozdělení strany v přístupu k evropskému integračnímu procesu, stejně tak únava z mnoha let konzervativních Kabinetů a absence nových témat a vizí“, vedou poté ke třem porážkám strany i v následujících volbách v letech 2001 a 2005, ačkoliv strana své volební ztráty snižuje.

Největší voličské podpory se Konzervativní straně dostává především ve venkovských 16) volebních obvodech na jihu země. Naopak slabinou pro konzervativce jsou oblast severu, Skotsko, Severní Irsko a Wales, a také velká města jako Londýn, Glasgow, Liverpool, Manchester, Birminhgam, Cardiff, Sheffield, Leeds apod.

Do parlamentních voleb šla Konzervativní strana pod vedením jejího předsedy 17) Michaela Howarda.

  1   2   3   4   5   6   7

Свързани:

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconVedoucí práce: Mgr. Elena Krejčová, Ph. D. 2011

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconVedoucí práce: Mgr. Margarita Rumenovová Račevová 2009
Резюме
Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconSchool Registration No: uco 5341

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconЗаглавие на доклада (на български) (14 pt times new roman, style titlea) Първи автор, Втори автор (12 pt Times New Roman, Style AuthorA)
Ключови думи на български и английски език. Моля, напишете най-важните ключови думи (3 до 5), подредени по азбучен ред и отделени...
Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconProf. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconDiplomová práce

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconObsah práce

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconProhlášení o autorství práce

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconZadáNÍ diplomové práCE

Baklářská Lucie Chudobová Vedoucí práce: PhDr. Roman Chytilek, Ph. D. UČO: 152680 iconZadáNÍ bakaláŘSKÉ práCE

Поставете бутон на вашия сайт:
Документация


Базата данни е защитена от авторски права ©bgconv.com 2012
прилага по отношение на администрацията
Документация
Дом